Jak už to v životě chodí, člověk si již v mládí z různých důvodů hledá a zkouší různé zájmové aktivity. Některé jsou chvilkové a jiné zůstanou po celý život. Mě pro fotografování získal otec. Od svých devíti let jsem si vyvolával filmy a dělal fotky sám. Začátky jsou vždy snadnější, když vás někdo vede a předává zkušenosti. Sám jsem se zdokonaloval studiem fotografické literatury. Poznával nové techniky a postupy. S astronomií to bylo zcela jinak. Začalo to podobně, jako u mnohých astronomů-amatérů. První fascinující pohledy na noční oblohu, někdy umocněné loveckým dalekohledem. Napadá vás spousta otázek a touha si na ně odpovědět je stále silnější. Moje knihovna se začala zaplňovat dostupnou astronomickou literaturou. Jako klasika následovalo sestrojení dalekohledu z brýlových čoček na 2.stupni základní školy, díky probraným základům optiky v mnou oblíbené Fyzice. Touha po dokonalém dalekohledu se naplnila až po ukončení studia Vojenské hudební konzervatoře a nástupu do zaměstnání. S pomocí kamarádů a známých jsem získal optiku, dva objektivy a sadu okulárů, Carl Zeiss Jena z bývalé NDR. Stavba dalekohledů byla v té době sice komplikovaná, ale úspěšná. Tehdy jsem propojil obě záliby. Vznikly k mé radosti první detailní snímky Měsíce. Fotil jsem na „ fullframe“ zrcadlovku Praktica MTL 3. Další zlomové snímky přišly s kometami Hyakutake a Hale-Bopp. Doslova za víkend vznikla paralaktická plošina, sešroubovaná z OSB desek. Ta mi umožnila ruční pointaci. Dodnes si pamatuji 30 a 45 minutovou expozici, s nepřetržitým koukáním do okuláru. Bylo rozhodnuto o potřebě pořízení montáže. Výroby se ujal p. Drbohlav z Rtyně v Podkrkonoší. Krátce na to jsem koupil novou zrcadlovku Canon EOS 400D. Tím jsem zahájil etapu digitální astrofotografie. Nastalo období studia, pokusů a omylů v pořizování a zpracování dat. Je to nekončící proces učení a poznávání.
